Tvůj život, tvoje odpovědnost. Nikdo jiný tě nezachrání.

Kolikrát už jsme čekali. 

Na lepší práci.
Na správného partnera.
Na uznání rodičů.
Na den, kdy se konečně začne něco dít.
Když se věci zlepší.
Když přestaneme mít starosti, kdy si oddechneme a budeme se cítit dobře. 

Jenže co když ten den nikdy nepřijde?
Co když žádný zlomový bod neexistuje ?
Co když jediný, kdo to může změnit, jsme my sami?

Společnost nás naučila, že štěstí je něco, co přijde zvenčí .
Najdeš správného člověka – budeš šťastná. Získáš vysněnou práci – budeš šťastný.
Budeš mít dost peněz – už se nikdy nebudeš muset trápit.
Jenomže ne.
Znám ty, kteří mají skvělého partnera, výborně placenou práci i stabilitu zázemí – a stejně se cítím prázdní.
A pak znám ty, kteří nemají skoro nic, ale mají klid, vnitřní jistotu zázemí a radost.

Tak kde je ten rozdíl?
Proč může být někdo v pohodě, i když jeho život není dokonalý, zatímco jiný má všechno a pořád mu něco chybí?
Proč pořád čekáme na něco, co možná nikdy nepřijde?

Očekávání tě ničí víc než realita

Nejsme nešťastní proto, že bychom měli hrozný život.
Jsme nešťastní proto, že jsme si nalhali, že náš život by měl být jiný.
Že už jsme měli být jinde.
Že už jsme si měli něco zasloužit.
Že už jsme měli mít klid.
Jenže realita se neřídí podle našich představ.

Každý den si můžeš říkat:
"Až zhubnu, budu šťastnější."
"Až budu mít lepší práci, konečně si oddechnu."
"Až potkám někoho, kdo mě bude opravdu milovat, všechno se spraví."

A pak se ty věci opravdu stanou – a stejně to nebude ono .
Možná chvíli, možná na pár dní nebo týdnů, ale nakonec si najdeš další důvod, proč ještě nemůžeš být v pohodě .
Protože ti nikdo nikdy neřekl, že ten pocit nedává žádná vnější věc. 

Dáváš si ho ty sám.

Nejsme nešťastní kvůli tomu, co nemáme nebo nemáme.
Jsme nešťastní, protože odmítáme přijmout to, co je.

Nikdo jiný tě nezachrání. Fakt ne.

Čekáme, že se něco stane.
Že někdo přijde.
Že se svět smiluje a konečně nás odmění.
Že někdo uvidí, jak moc jsme trpěli, a zařídí, aby bylo líp. 

Nezařídí.

Nikdo nepřijde a nezachrání tě.
Nikdo neudělá to rozhodnutí za tebe.
Nikdo jiný nemůže změnit tvůj život, pokud to neuděláš ty.

A to je sakra těžké přijmout.
Protože je snazší říct "nemám na to podmínky, mám smůlu, okolnosti mi nepřejí" než si přiznat, že čekání je jen výmluva.
Čekání na ideální podmínky je jen strach ze zodpovědnosti . 

Čekání na někoho, kdo nás zachrání, je jen strach udělat rozhodnutí sami .

Jediný způsob, jak něco změnit, je přestat čekat a začít konat.

Rozhodnutí, které všechno změní

Každý den děláme rozhodnutí, i když si to neuvědomujeme.
Rozhodujeme se, jestli se v tom budeme babrat, nebo jestli se sebereme a půjdeme dál.
Jestli se zbavit minulosti, nebo jestli ji vezmeme jako zkušenost.

Můžeš se rozhodnout , že už nechceš dál hrát roli oběti.
Můžeš se rozhodnout , že místo litování, jak se věci měly stát jinak, začneš něco dělat.
Můžeš se rozhodnout , že už nebudeš dávat svůj život do rukou jiným lidem.

Jediný člověk, který může udělat ten krok, jsi ty.
Jediný člověk, který ti může dát pocit jistoty, jsi ty.
Jediný člověk, který může změnit tvůj život, jsi ty.

Odpovědnost není břemeno. 

Odpovědnost je síla.

Když pochopíš, že si tvoříš vlastní štěstí, už nikdy nebudeš stejný

Ten moment, kdy pochopíš, že za svůj život jsi odpovědný jen ty, je osvobozující .
Už nečekáš na nikoho, už nepotřebuješ svolení.
Všechny cesty jsou otevřené – jen jsi doteď stál a váhal.

Nejsi tady proto, aby ses nechal vláčet okolnostmi.
Nejsi tady proto, aby sis jen stěžoval, že něco nejde.
Nejsi tady proto, aby ses pořád bál udělat krok.

Jsi tady proto, aby ses rozhodl a šel si za tím, co chceš.

Tak co s tím?

Přestaň hledat důvody, proč to nejde. Začni hledat způsoby, jak to jde.
Přestaň čekat na dokonalý okamžik. Dokonalý moment je teď.
Přestaň se ptát, kdy budeš šťastný. Buď šťastný tím, že něco změníš.

Štěstí není cíl. Štěstí je cesta. A tahle cesta začíná dnes.

Tak co s tím uděláš? 

#životjevolba #sebeodpovědnost #nikdonepřijde #mentálníreset #sílavtobě #přestançekat