TRÁPENÍ #8: TOXICKÁ AMBICE – KDYŽ SI NEUMÍŠ DOVOLIT SPOKOJENOST, PROTOŽE POŘÁD MUSÍŠ CHTÍT VÍC

Nestačí to. Nikdy to nestačí.
Povýšení? Super, ale co dál?
Lepší plat? Ok, ale pořád to není dost.
Nový projekt, nový úspěch? Fajn, ale musíš jet dál.

Proč se nikdy necítíš spokojený? Proč si neumíš dovolit zastavit?

Lidé kolem si myslí, že jsi motivovaný. Že jsi hladový po úspěchu.
Ale je to pravda? Spíš se bojíš toho, co se stane, když nebudeš mít žádný další cíl.

Protože když nemáš kam dál stoupat, začneš se ptát: Kam vlastně lezu?

KDYŽ SI SPOKOJENOST PLETEŠ S LENOŠENÍM

"Buď rád za to, co máš." – Jasně, ale mohl bych mít víc.
"Odpočiň si, užívej si výsledky." – Na to nemám čas. Ještě jsem neskončil.
"Kdy už budeš spokojený?" – Možná nikdy.

Neumíš být spokojený, protože sis celý život říkal, že spokojenost je minulost.

Protože když se spokojíš, přestaneš se snažit.
Protože když se spokojíš, přestaneš růst.
Protože když se spokojíš, co když tě někdo předběhne?

A tak pořád jedeš dál. Víš, že bys měl být šťastný, ale nejsi.
Protože si to jednoduše neumíš dovolit.

KAŽDÝ ÚSPĚCH TĚ VLASTNĚ VÍC NIČÍ, NEŽ POSILUJE

Už jsi si toho tolik splnil. A místo radosti cítíš jen prázdno.
"Čekal jsem, že když dosáhnu XYZ, budu cítit líp."
"Tak proč se pořád cítím stejně?"
"Jak je možné, že ať se snažím jakkoliv, nikdy mi to nestačí?"

Protože už dávno nejde o cíl. Jde o ten pocit, že když jdeš naplno, tak máš hodnotu.

Pokud si dovolíš zpomalit, znamená to, že jsi slabý.
Pokud nejsi o krok napřed, znamená to, že jsi k ničemu.
Pokud nejsi nejlepší, znamená to, že vůbec nestojíš za pozornost.

A tak pořád běžíš. Jenže…

Nejspíš už ani nevíš, kam.

TOXICKÁ AMBICE TĚ SEŽERE ZAŽIVA

Proč je to toxické? Protože tě to pohání, ale nikdy nenaplní.

Nikdy si neužiješ, co jsi vybudoval, protože už řešíš další metu.
Nikdy nebudeš mít klid, protože si myslíš, že klid je pro slabé.
Nikdy nebudeš spokojený, protože spokojenost pro tebe znamená stagnaci.

A když se jednou zastavíš, přijde realita: Že všechny ty úspěchy nic neznamenají, pokud z nich nic necítíš.

Protože pokud jsi závislý na tom, že musíš pořád stoupat, co se stane, až jednou nebude kam?

JE TO AMBICE, NEBO STRACH?

Možná si říkáš, že chceš víc. Že tě žene touha po lepším životě, vyšší pozici, většímu úspěchu. Ale co když tě ve skutečnosti nežene ambice, ale strach?

Strach, že není dost dobrý.
Strach, že když se zastavíš, někdo tě předběhne.
Strach, že když nemáš další cíl, tak jsi vlastně k ničemu.

A tak se honíš za něčím, co možná vůbec nechceš – jen proto, že se bojíš, co by bylo, kdybys to přestal dělat.

Protože když běžíš, nemáš čas přemýšlet, jestli běžíš správným směrem.

KDY SE TOHLE ZMĚNÍ?

Až pochopíš, že spokojenost není selhání.
Až si dovolíš cítit, že i teď je to dobré.
Až zjistíš, že můžeš růst, aniž bych sám sebe drtil.

Neznamená to, že se máš přestat snažit. Znamená to, že si máš dovolit užívat si cestu.

Protože pokud pořád běžíš nebude za něčím lepším, nikdy nebudeš mít dost.

A tak je tu otázka:
Chceš být v klidu, nebo chceš být pořád ve stresu?
Chceš konečně něco cítit, nebo chceš jen další zářez na seznamu úspěchů?
Chceš žít, nebo jen běžet za něčím, co si nikdy neužiješ?

Až na tohle odpovíš, budeš vědět, co dál.

A TEĎ MÁŠ DVA SCÉNÁŘE.

Buď si řekneš, že to tak má být, a pojedeš dál až do vyhoření.
Nebo si přiznáš, že potřebuješ změnu, než tě tento režim úplně sežere.

A ta volba je na tobě.

SERIÁL "TRÁPENÍ" POKRAČUJE.

Každý máme svoje démony. Tohle je prostor, kde o nich konečně budeme mluvit.

Příště: KDYŽ UŽ NEMÁŠ O ČEM STÍNIT – KRIZE STŘEDNÍHO VĚKU V PLNÉM PROVOZU.

Zůstaneš v toxickém výkonu, nebo si dovolíš skutečně žít?

#mentálníreset #toxickáambice #výkon #sebeodpovědnost #nikdonepřijde #přestaňčekat #worklifebalance #životjetvůj