Terapie sdílením na Chalupě u Matúšů v Jeseníkách

Chceš si odpočinout a jen tak být?
Nechat čas a věci plynou v přirozeném tempu?
Zažít otevřenou komunikaci, sdílení a vzájemné porozumění?
Vnímat lidské příběhy, vztahy, sny a směřování?
Užít si pocit, že nemusíš, ale můžeš?

Projekt **TERAPIE SDÍLENÍM NA CHALUPĚ** představuje víkendový pobyt pro maximálně osm žen, které touží jednoduše "být a plynout." Tato akce nabízí prostor pro otevřenou komunikaci, sdílení a vzájemné porozumění, zaměřenou na skutečné lidské příběhy, vztahy, sny a směřování. 

Jak by probíhal víkend?...

---

1. **Vítání a Seznámení**

Přivítáme se v pátek na chalupě a dáme prostor k seznámení. Vítáni jsou všechny ženy, které hledají chvíli klidu a prostoru pro sebe. Naším cílem je vytvořit důvěrné a bezpečné prostředí, kde se každá bude moci cítit přijata taková, jaká je.

2. **Terapie sdílením - jen být a plynout**

Pobyt je založen na principu "jen tak být a plynout," bez pevných struktur nebo pravidel. Budeme si povídat, sdělovat i naslouchat - volné rozhovory, které mohou přirozeně plynout tam, kam nás zavedou naše myšlenky a pocity. Tato otevřenost nám umožní sdílet, co máme na srdci.

3. **Povídání o životě a jeho radostech i strastech**

Budeme si povídat o všem, co život přináší – o chvílích štěstí, o překážkách, které jsme musely překonat, i o momentech, kdy jsme na něco narazily. Nic není špatně, žádný příběh není příliš malý nebo velký na sdílení.

4. **Vztahy – partneři, rodina, přátelé**

Otevřeme téma vztahů, jak partnerských, tak rodinných i přátelských. Povíme si o výzvách, které s sebou nesou, a o tom, co nás v nich naplňuje. Jaké místo v našich životech zaujímají a jak nás formují?

5. **Láska – radost, bolest, hledání rovnováhy**

Dotkneme se lásky ve všech jejích podobách. Jaká je její role v našich životech? Jak prožíváme radost i bolest, kterou s sebou přináší? A co pro nás znamená najít v ní rovnováhu? Kde nám láska dává křídla a kdy jsme narazily na pomyslné dno?

6. **Trápení – nechat vše vyplynout**

Tento víkend je bezpečným místem, kde můžeme otevřeně mluvit i o trápení, bez strachu z odsouzení. Necháme plynout slova a emoce, pokud budeme chtít, otevřeme svou 13. komnatu se svými zraněními a bolestmi, a uvidíme, jak se nám při tom uleví. Jak se říká - sdílená bolest - poloviční bolest.

7. **Hledání – cesta, která nikdy nekončí**

Mnohé z nás jsou na cestě hledání – hledání sebe, svého místa ve vztazích, v okruhu svých blízkých i vzdálených, ve světě kolem nás... svých odpovědí. Společně se podělíme o své zážitky a zkušenosti, které nám při tomto hledání pomohly nebo nás někam posunuly.

8. **Sny a vize – jaké máme touhy a cíle?**

Nic není nemožné *PER ASTERA AD ASTRA* /přes obtíže ke hvězdám/ naše sny a vize, ať už jsou o našem osobním životě, kariéře nebo zájmech. Budeme si povídat i o tom, co nás inspiruje a motivuje. Naše nejhlubší touhy i drobné cíle, které nás ženou kupředu.

9. **Směřování a bytí – kam jdeme a co chceme být**

Pozastavíme se nad tím, jaké je naše směřování, kam kráčíme *QUO VADIS*, a co si přejeme ve svém bytí a žití dosáhnout. Tento víkend nám umožní zpomalit a uvědomit si, zda jdeme cestou, kterou si skutečně přejeme od srdce nebo jedeme po cestách někoho jiného.

10. **Sdílení u dobrého jídla a pití**

Příjemná atmosféra kolem stolu nám pomůže se uvolnit a sdílet uvolněněji. Každé jídlo se stane příležitostí k setkání a povídání – podělíme se nejen o dobré jídlo a jeho přípravu, ale i o dobré příběhy a zážitky i recepty.

11. **Klid a relaxace v přírodě**

Budeme se moci ztišit a relaxovat v hezké přírodě Jeseníků. Dopřejeme si chvíle, kdy se zaměříme jen na TADA A TEĎ a spojíme se se sebou v přítomném okamžiku.

12. **Podpora a sdílené porozumění**

Bez hodnocení nebo posuzování se vzájemně podpoříme v tom, co prožíváme. Víkend nabízí prostor pro vzájemné pochopení, které nám umožní pocítit, že nejsme na svých cestách samy.

13. **Otevřenost a autenticita**

Budeme si povídat... . Autenticita je klíčem k hlubšímu pochopení sebe i druhých. Nic nemusíme skrývat, omlouvat, zamlžovat– přijímáme se takové, jaké jsme, se vším, co k nám patří. Světlé i tmavé stránky jako obě strany mince. Dotkneme se hodnoty i sebehodnoty, nastavení hranic i odpovědnosti.

14. **Reflexe a uzavření víkendu**

Na závěr se společně ohlédneme za víkendem, podělíme se o to pocity, co nám dal, a jaké AHA MOMENTY si odnášíme. Každá z nás bude mít možnost vyjádřit, co jí víkend přinesl, a připravit se na návrat do reality všedního života s novým klidem a inspirací.

15. **Nastavení prostoru pro další sdílení v budoucnosti**

Tento víkend může být i začátkem nového přátelství a možnosti nadále se podporovat na našich cestách. Pokud budeme chtít, můžeme se v budoucnu scházet a pokračovat v tom, co jsme zde společně načaly.

---

**TERAPIE SDÍLENÍM NA CHALUPĚ U MATÚŠŮ V JESENÍKÁCH** je o nabídce poskytnout ženám bezpečné místo, kde mohou být samy sebou, sdílet své příběhy, a najít v sobě nové síly a inspiraci. Chalupa uprostřed přírody poskytne prostor pro klid, uvolnění a hluboké rozhovory. Tento víkend není jen o povídání, ale o pocitu, že i když každá kráčíme svou cestou, na některých životních křižovatkách a kruhových objezdech se můžeme setkat a sdílet své kroky.

Něco více o Terapii sdílením na Chalupě...

Na začátku víkendu se setkáme na chalupě, kde na každou z vás čeká malé uvítání. Nebudeme se formálně představovat jako ve škole, ale spíš tak přirozeně, jak to vyjde. Představíme se, povíme pár slov o sobě, třeba odkud jsme nebo co nás sem přivedlo. Každá může říct něco málo o sobě, ale není to žádný povinný úvodní rituál, spíš taková přátelská předehra, aby se atmosféra trošku uvolnila. Cílem je, abychom si od prvního momentu začaly vytvářet pocit bezpečí a důvěry, protože tenhle víkend bude hodně o sdílení a otevřenosti.

Budeme se seznamovat spíš přes pohledy a úsměvy, než přes dlouhé řeči. Když se nám podaří vytvořit příjemnou atmosféru, kde si každá může říct, že tady je mezi svými, je to přesně to, co chceme. Po příchodu bude volná chvíle na vybalení věcí, usazení se a třeba i malou procházku kolem chalupy, abychom si zvykly na prostředí. Každá chalupa má svoji atmosféru a naše je krásně klidná, obklopená přírodou, což hned působí jako balzám na duši.

Jakmile se všichni usadíme, možná si dáme šálek kávy nebo čaje, a budeme si povídat, kdo jak sem došel a co nás sem přivedlo. Ale zase, není to žádný formální úvod, je to jen o tom, abychom se uvolnily a trochu jedna druhou poznaly. Každá může říct, co ji na takový pobyt přilákalo – někdo přijel, protože chce chvíli klidu, jiný potřebuje utéct od každodenního shonu, další má třeba v životě nějakou zásadní otázku, kterou potřebuje prozkoumat.

Nepůjdeme do hloubky hned na začátku, jen tak povrchně načrtneme, co nás čeká, a vytvoříme si kolem sebe atmosféru důvěry. Tento úvod je vlastně takový nenásilný způsob, jak se postupně začít otevírat, protože víme, že sdílet své vnitřní myšlenky a pocity před neznámými lidmi není jednoduché. Naším cílem je vytvořit bezpečný prostor, kde se každá z nás bude cítit přijata.

Pokud bude někdo chtít být zpočátku trochu v ústraní a pozorovat, je to naprosto v pořádku. Nikdo nebude do ničeho tlačen, každý si najde svůj čas a rytmus. Můžeš jen poslouchat, popíjet čaj a nechat atmosféru působit. Všechny tu máme své příběhy, a když se cítíme přijaty, začne to z nás samo přirozeně vycházet.

Na tomhle začátku nám jde hlavně o to, abychom se cítily v klidu a pohodě. Takže ať už si představíš "vítání" jakkoliv, nic formálního nás nečeká, spíš se jen sejdeme, uvidíme, jak nám je, a podle toho bude plynout naše první chvíle spolu. Každá z nás sem přišla s nějakou očekávanou i nečekanou představou, tak se nechme překvapit, jak se nám společně začne ten příběh odvíjet.

Terapie sdílením - jen být a plynout

Celý víkend bude takový nenucený, bez nějakých přesně nalajnovaných plánů. Žádné pevně stanovené časy nebo struktura. Všechno bude tak nějak plynout samo od sebe. Každá z nás může říct, co má na srdci, co jí zrovna přijde na mysl, nebo na co v té chvíli myslí. Žádný povinný program – spíš takový pocit, že tady můžeme prostě být, jaké jsme, a říct, co cítíme. Tohle sdílení je o tom, že nasloucháme jedna druhé, ale i sobě.

Představ si to tak, že se probudíme, sedneme si společně na snídani, a pokud to někoho z nás zrovna táhne k nějakému tématu, můžeme se o tom bavit. Můžeme ale také jen sedět, poslouchat ptáky venku nebo si dát šálek kávy v klidu. Víkendový pobyt je o tom, že necháme vše běžet přirozeně, aniž bychom se snažily něco řešit nebo někam spěchat. Máme možnost si oddychnout od toho, že musíme být pořád v pohybu, něco zařizovat, něco plnit.

Je to čas pro každou z nás, abychom se uvolnily, zastavily a dovolily si prostě jen být. Pokud něco vypluje na povrch, fajn, můžeme o tom mluvit. Pokud ne, tak taky dobře. Třeba někdo z nás má v sobě otázky, které nikdy neměl čas nebo odvahu nahlas vyslovit. Tady může klidně najít prostor, kde je může nechat zaznít. A víme, že každý má právo říct jen tolik, kolik chce, nebo naopak nic neříkat.

Když si dovolíme být otevřené a přijímat vše, co přijde, máme možnost poznat i věci, které jsme doteď ignorovaly nebo odkládaly. Nemusíme mít odpovědi na všechno hned teď, stačí, když to necháme jen tak probublávat. Často právě tehdy, když něco přestane tlačit na povrch, objeví se nový úhel pohledu nebo odpovědi, které nás samotné překvapí.

Sdílení v tomto smyslu je víc než jen rozhovor – je to o tom, že jedna druhé dáme pocit, že jí opravdu rozumíme, že jsme tu jedna pro druhou. Možná že některé z nás v sobě nosí něco, o čem se nikdy nikomu nesvěřily. Tady ale není žádný tlak, abychom všechno vypovídaly. Stačí, když každá z nás bude vědět, že může.

Plynout znamená nemít kontrolu nad vším a najít v tom klid. A když si dovolíme být tady a teď, v takové té přítomnosti, můžeme se cítit uvolněně a bezpečně. Je to jako volně tekoucí řeka, kde každý pramínek tvoří jedinečnou cestu, ale zároveň všechny patří k sobě. Každá jsme součástí toho sdíleného prostoru, kde není žádná pravidla, jen respekt a přijetí.

 O životě, vztazích a láskách...

Když se pustíme do povídání o životě, je to jako kdybychom otevřely knihu a každá má své kapitoly. Každá z nás má svůj příběh, svoje zážitky a zkušenosti. Můžeme si navzájem povídat o tom, co jsme prožily, co nás potkalo a jak se nám to otisklo do srdce. Tohle je prostor, kde se můžeme bez obav svěřit s radostmi, ale i bolestmi, které možná nosíme už dlouho. Není tu nikdo, kdo by nás soudil, a to nám dává svobodu mluvit opravdu otevřeně.

Možná přijde řeč na lásku – na ty krásné i bolavé stránky. Můžeme sdílet, jak jsme lásku našly, jak jsme ji někdy ztratily nebo co nás v lásce zklamalo. Každá máme nějaký vztahový příběh, ať už se šťastným koncem, nebo naopak. Povídání o lásce je jako procházka po našich vzpomínkách – někdy nás zahřejí, někdy zas trochu píchne u srdce. Ale tady můžeme být upřímné a říct, co nám ta láska dala nebo vzala.

Vztahy samy o sobě jsou taková skládanka – někdy se všechno sejde, jindy zas všechno drhne. Povídat si o vztazích nám pomáhá uvědomit si, co chceme a co naopak nepotřebujeme. Tady můžeme sdílet svoje zkušenosti, mluvit o tom, jak jsme se v různých situacích cítily, co nás bolelo a co nám dalo sílu jít dál. Možná, že některá z nás potřebuje jen slyšet, že v tom není sama, že její zkušenosti někdo chápe.

Život nás někdy hází z jedné strany na druhou, a my se prostě snažíme balancovat. Tohle povídání je o tom, že každá z nás má svoje lekce, svoje malé i velké boje, ale když si o tom povídáme, najednou to všechno působí trochu lehčeji. Někdy se nám podaří pojmenovat věci, které jsme dlouho neřešily, a někdy si uvědomíme, že jsme mnohem silnější, než jsme si myslely.

Můžeme se zamyslet nad tím, jak nás láska nebo vztahy formovaly, co jsme díky nim pochopily o sobě i o druhých. Tady není žádný návod, žádná univerzální pravda. Každá z nás má svoji cestu, svoje omyly a úspěchy, které nám společně dávají nový pohled na věc. Povídání o životě nám umožňuje podívat se na své zkušenosti z nadhledu a třeba najít smíření s tím, co se stalo.

Sdílet takové intimní věci vyžaduje odvahu, ale když vidíme, že se na nás ostatní dívají s porozuměním a podporou, dokážeme se otevřít víc, než bychom si myslely. Někdy je to jen o tom říct nahlas, co nás trápí, a najednou cítíme, že už to nemusíme nosit samy. A to je ten největší dar, který si tu můžeme navzájem dát – být si oporou, dát si vzájemně pocit, že tu nejsme samy, že naše příběhy mají smysl a že nám život dává přesně ty lekce, které potřebujeme.

O trápení, o hledání možností a snů...

Tady je prostor pro to, abychom si dovolily mluvit o tom, co nás bolí, co nám leží na srdci a co možná nosíme uvnitř už hodně dlouho. Trápení je někdy těžké sdílet, protože se bojíme, že nám ostatní neporozumí, nebo že se za to budeme cítit trapně. Ale na tomhle místě je úplně v pořádku cítit se zranitelně. Každá z nás má nějaké rány, a tady si můžeme říct, že je v pořádku o nich mluvit. Není to o tom, abychom hledaly řešení, spíš abychom daly prostor tomu, co se v nás hromadí. Jak říkala babička * honí se to v nás jak větr v bedně* .

Povídání o tom, co hledáme, může být zase o kousek víc povzbudivé. Třeba některá z nás hledá smysl v tom, co dělá, nebo se snaží najít odpovědi na otázky, které se vynořily v těžkých chvílích. Mluvit o svém hledání je jako otevřít knihu, kde některé stránky jsou prázdné – je to prostor pro nové začátky, pro poznání sebe sama. Každá máme svoje sny, malé i velké, a někdy nám jen chybí odvaha je následovat. Možná že některé z nás skrývají sny, které si ani netroufaly vyslovit nahlas, a teď tu máme možnost se o ně podělit.

Snít je něco, co nám dává naději, i když nás život někdy tlačí dolů. Můžeme si tu povídat o svých představách, o tom, co by se nám líbilo, kdybychom neměly žádná omezení. Někdo třeba sní o cestování, někdo o tom, že si jednou otevře malý obchůdek, jiná zas touží po jednoduchém klidu na vesnici. Každý sen má hodnotu a sdílet je s ostatními nám může dodat odvahu začít dělat první kroky k jejich naplnění.

Hledání a snění jsou pro nás něco, co nás pohání dál, i když nás život někdy semele. Tady máme příležitost si uvědomit, že všechny tyhle pocity – naděje, strach, radost, zklamání – jsou přirozené a že jsou součástí naší cesty. Když si o tom povídáme, cítíme se pochopené a víme, že nejsme samy, že všechny máme svoje otázky, své touhy i obavy.

Možná si uvědomíme, že to, co hledáme, je mnohem blíž, než jsme si myslely, nebo že naše sny jsou dosažitelné, když si dovolíme jim věřit. Tenhle prostor je o tom, že si uvědomujeme, kdo jsme, co chceme, a kde možná ještě máme nějakou práci na sobě. Trápení, hledání a sny nejsou slabostí – jsou to části nás, které nás dělají živými, a když je sdílíme, stáváme se navzájem silnějšími.

V tomhle sdílení je kouzlo, že každá si může vzít to, co potřebuje, a nechat vše ostatní plynout. Možná najdeme inspiraci v příbězích ostatních, možná se jen zhluboka nadechneme a uvědomíme si, že můžeme jít dál, protože nás ostatní podpoří. To je ta síla být mezi ženami, kde každá máme svoji cestu, ale kde se v tom sdílení setkáváme a vzájemně obohacujeme.

Není zač, zde je další bod:

O směřování a bytí

Směřování je pro každou z nás něčím jiným. Někdo má jasný cíl, někdo stále hledá, a někdo možná ani nechce mít pevně stanovenou cestu. Tady si můžeme otevřeně povídat o tom, kam kráčíme vědomě či nevědomě, nebo se naopak necháváme životem unášet. Sdílet své směřování nám umožňuje lépe pochopit, proč děláme to, co děláme, a jaké hodnoty jsou pro nás důležité. Možná zjistíme, že každá máme jiný pohled na život, a to je naprosto v pořádku.

Bytí, na druhé straně, je o tom, co prožíváme teď a tady. Tady si můžeme říct, jak moc nebo málo se nám daří žít přítomným okamžikem a proč je to pro nás důležité. Bytí je vlastně takový stav, kdy se snažíme být spokojené s tím, co máme, a neřešit pořád jen to, co bude nebo bylo. Povídání o bytí je pro nás šancí uvědomit si, co pro nás znamená vnitřní klid a jak ho dosahujeme.

Možná zjistíme, že některé z nás mají podobné sny, zatímco jiné se vydaly úplně jiným směrem. A to je právě to krásné – každá jdeme svou cestou, ale vzájemně se můžeme inspirovat. Povídat si o svém směřování je taky příležitost zamyslet se nad tím, jestli naše kroky opravdu vedou tam, kam chceme, nebo jestli třeba potřebujeme něco změnit.

Bytí v přítomnosti je často výzvou – každodenní starosti, povinnosti a plány nás často odvádějí od toho, co je tady a teď. Tohle sdílení nám dává prostor zamyslet se, co pro nás znamená opravdu žít, co nás dělá šťastnými a co nám naopak bere energii. Možná si tu každá z nás uvědomí, že spousta věcí, za kterými se honíme, ve skutečnosti není tak důležitá.

Když mluvíme o směřování a bytí, máme možnost podívat se na svůj život z nadhledu. Vyjít na kopec, sundat růžové brýle a kouknout se ze všech stran na to, co nevidíme pod kopcem. Není to o tom, že bychom si musely přesně říct, co dál, spíš jde o to, abychom zjistily, co nás naplňuje a kde cítíme největší radost. Můžeme si uvědomit, že to, kam směřujeme, nemusí být pevně dané – že někdy stačí být jen tady, žít přítomností a nechat vše ostatní plynout.

Tohle sdílení je o tom, abychom si vzájemně poskytly podporu v našich snech a cílech, ale i v tom, jak si užíváme každý den. Můžeme si navzájem ukázat, že v životě nemusíme mít všechno vyřešené, že někdy je nejlepší plán prostě nemít žádný plán. Prostě dovolit si dovolit... Možná že v této atmosféře uvolnění a přijímání každá z nás najde odvahu být přesně taková, jaká je, a žít svůj život naplno.

Prostor pro jen tak "být a plynout

Na tomhle místě si můžeme prostě jen dovolit být – nic nemusíme, nikdo nás do ničeho netlačí, můžeme se úplně uvolnit. Možná ani nepotřebujeme mluvit, stačí tu sedět, vnímat okolí, nechat myšlenky volně plynout. Každá z nás má právo na chvíli klidu, kdy se nemusí starat o ostatní nebo řešit každodenní povinnosti. Tady je prostor jen pro nás samotné, abychom se znovu spojily se svým vnitřním já.

"Jen tak být" může znít jako drobnost, ale v dnešní uspěchané době je to často luxus. Můžeme se posadit, zavřít oči a nadechnout se. Tady si uvědomíme, že nemusíme stále něco dělat nebo někam směřovat. Tenhle okamžik je jen náš, bez očekávání, bez tlaku. Každá můžeme na chvíli zapomenout na svět kolem a ponořit se do sebe, třeba s myšlenkou, že právě teď je všechno v pořádku.

Je to chvíle, kdy si můžeme uvědomit, jak se vlastně cítíme. Možná zjistíme, že jsme dlouho potlačovaly svoje pocity, nebo že jsme běžely za něčím, co nás vlastně nenaplňuje. Být a plynout znamená dovolit si být v harmonii se sebou i s tím, co nás obklopuje. Někdy najdeme odpovědi, aniž bychom je hledaly – třeba se nám ukáže cesta, kterou bychom jinak přehlédly.

V tomhle prostoru není žádný cíl, žádná nutnost něčeho dosáhnout. Jen jsme tu a vnímáme přítomnost. Můžeme se posadit v tichu, poslouchat šum přírody nebo jen sledovat svoje myšlenky. Možná si uvědomíme, že často přehlížíme maličkosti, které jsou ale vlastně tím, co nám dává pocit spokojenosti. Tohle je chvíle, kdy si můžeme dovolit být opravdu samy sebou, smát se i plakat.

"Plynout" znamená nechat věci jít, přijímat je tak, jak přicházejí, a netlačit na sebe ani na okolí. Můžeme si uvědomit, že v životě nejsme vždycky schopné všechno kontrolovat, a to je v pořádku. V tomhle plynutí je určitá svoboda – můžeme pustit všechna očekávání a starosti a jen si užívat, že jsme tady. Možná objevíme, že právě v takových chvílích nacházíme vnitřní klid a sílu jít dál.

Tady a teď je to prostě o tom být, cítit a dovolit si být samy sebou. Nikdo nás neposuzuje, nemusíme se přizpůsobovat. Každá může být sama sebou, bez masky, bez přetvářky. Tohle je dar, který si tu můžeme vzájemně dát – možnost být opravdové, autentické, takové, jaké jsme. A možná zjistíme, že právě v té jednoduchosti nacházíme největší klid a štěstí.

Doufám, že možnost setkání se na víkendového pobytu vás přivede k sobě samým, AHA momentům a podaří se vytvořit atmosféru, kde se každá bude cítit v bezpečí a v klidu.

Termíny 

2024 

2025