Sine aspera ad astra: Cesta bez překážek k hvězdám

Jsme naučeni věřit, že všechno cenné musí být vydřené. Že pokud něco získáme příliš snadno, nemá to hodnotu. Že cesta ke hvězdám musí být posetá trním, potem, dřinou a zkouškami, které prověří naši odvahu, sílu a odhodlání. Jenže co když už jsme tím vším prošli? Co když už není třeba bojovat, tlačit, rvát se o každý kousek prostoru? Co když už jsme si svou cestu vyšlapali – a teď stačí jen jít?

Od překážek k plynutí

Dlouho jsem si myslela, že život je nekonečný boj. O uznání, o místo na slunci, o právo být slyšena. "Per aspera ad astra" – skrze překážky ke hvězdám – to bylo moje motto, když mi bylo osmnáct. Tehdy mi dávalo smysl. Všechny ty bitvy, všechny ty okamžiky, kdy jsem musela zvednout hlavu, zatnout zuby a jít dál, i když všechno kolem mě křičelo, ať to vzdám.

Ale časem jsem začala cítit, že už to není moje cesta. Že už nechci žít v režimu "musím to vydřít". Ne proto, že bych se bála práce nebo zodpovědnosti – ale protože jsem pochopila, že moje hodnota nestojí na tom, kolik úsilí vložím do každého kroku. A tak jsem změnila své směřování. Už to není "Per aspera ad astra". Teď je to "Sine aspera ad astra" – ke hvězdám, ale bez překážek.

Neznamená to, že se nikdy nic nestane, že se neobjeví výzvy. Znamená to, že už se nebudu cpát dveřmi, které jsou zamčené. Nebudu bojovat s proudem, když můžu plout. Nebudu si myslet, že si musím všechno zasloužit krví a potem, protože vím, že to, co je moje, ke mně přijde přirozeně.

Hranice: Klíč k volnosti

Kdysi jsem si myslela, že mít hranice znamená odhánět lidi, být tvrdá a neústupná. Ale hranice nejsou zdí mezi mnou a světem – jsou branou, kterou si sama hlídám. Jsou jasným vyjádřením toho, co je moje a co ne. Kde končím já a začíná někdo jiný.

Bez pevných hranic si člověk pořád něco "musí" – musí se obětovat, musí se přizpůsobit, musí brát ohledy i tam, kde ho to ničí. Ale já už nechci žít ve "musím". Chci žít v "můžu, pokud chci". A to je velký rozdíl.

Učím to i své klienty. Hranice nejsou o odmítání, ale o vyjasnění prostoru. O tom, že si dovolím říct "ano" jen tam, kde to cítím, a "ne" tam, kde to není v souladu se mnou. A nejde jen o vztahy s druhými – jde i o hranice uvnitř nás. Kolikrát si sami v sobě dovolíme něco, co nám ubližuje, jen proto, že si myslíme, že bychom "měli"? Kolikrát jsme sami sobě tím nejhorším kritikem a nepřítelem?

Sebedůvěra: Vědět, kde je už dost

Sebedůvěra není o tom být vždycky silná. Není o tom mít odpovědi na všechno. Je o vnitřním klidu, že ať se děje cokoli, zvládnu to. Že nemusím pořád dokazovat, že na něco mám. Že už teď jsem dost...

Dlouho jsem si myslela, že když budu tvrdě makat, když se budu snažit být lepší, úspěšnější, přijatelnější, tak mě svět uzná. Jenže svět nikdy nepřestane nastavovat laťku výš. A tak jsem si řekla: "A dost." Nemusím čekat, až mě někdo pochválí. Nemusím se pořád dívat ven a hledat potvrzení. Můžu si to dát sama.

Sebedůvěra je tichá síla. Nemusí křičet, nemusí se obhajovat. Prostě je. A když ji člověk má, všechno se začne skládat přirozeně. Lidé cítí, když někdo ví, kým je. A najednou už není třeba bojovat o prostor – prostor se vytvoří sám.

Sebehodnota: Už nemusím nic dokazovat

Kolikrát jsme si mysleli, že musíme někoho přesvědčit, že si zasloužíme lásku, uznání, přijetí? Kolikrát jsme hráli hry, přizpůsobovali se, dusili vlastní pravdu, jen aby nás někdo ocenil? A kolikrát jsme zjistili, že to nikdy nestačí?

Sebehodnota není o tom, že si říkám, jak jsem skvělá. Je o přijetí sebe sama. O tom, že nemusím hrát roli, abych byla milovaná. O tom, že nemusím měnit své názory, abych zapadla. O tom, že nemusím křičet, abych byla slyšena.

A víš co? Když si nastavíš svou hodnotu správně, lidé to začnou respektovat. Najednou už nikdo netlačí, netahá, nemanipuluje. Protože ví, že to s tebou nehne. A to je obrovská svoboda.

Odpovědnost: Tvořím svůj svět

Je snadné říct, že za naše problémy může někdo jiný. Že kdyby se okolnosti změnily, kdyby nám někdo pomohl, kdyby svět byl spravedlivější… Ale pravda je, že my sami jsme tvůrci svého života.

Odpovědnost není tíha. Není to vězení. Je to síla. Znamená to, že už nejsem oběť. Už nemusím čekat, až mi někdo dá povolení být šťastná. Můžu si ho dát sama. Každou volbou, každým rozhodnutím.

A víš co? Když jednou převezmeš odpovědnost za svůj život, začne se dít magie. Protože najednou už nejsi závislá na tom, co udělají nebo neudělají druzí. Už víš, že to, co hledáš, už máš.

Ke hvězdám bez překážek

Takže ano. Sine aspera ad astra. Už nepotřebuju bojovat. Už nemusím nic dokazovat. Už vím, kdo jsem. A vím, že cesta není o tlačení, ale o důvěře. O tom, že život nemusí být těžký, aby měl smysl. A že si můžu dovolit jít lehce. Bez výčitek. Bez strachu. Bez překážek. Protože už vím, že to, co je moje, ke mně přirozeně přijde.

Chceš se naučit nastavit hranice, důvěřovat sobě a převzít odpovědnost za svůj život? Numerologie, Osho Zen tarot a talk terapie. Pojďme se na to podívat spolu.