More Than This (Roxy Music)

More Than This (Roxy Music)

Životní číslo: 11 – intuitivní poutnice v botách i bez nich

Nálada: Smíření. Ticho po tanci. Vzpomínky, co se už netahají za nohu.

Tak začneme...

Znáš ten zvláštní okamžik, kdy si pustíš starou písničku – a najednou se zastavíš?
Ne že by tě složil refrén.
Ale prostě... se ti zjemní dech.

A tahle konkrétní píseň? More Than This od Roxy Music.
Když jsem ji slyšela znovu, bylo to jako vklouznout do teplé vany ticha.
Žádné velké výbuchy, žádné drama. Jen klid. A vědomí.

"More than this – there is nothing..."

No jo. Nic víc než tohle.
A najednou to vůbec nezní jako smutek. Spíš jako přijetí.
Jako když ti dojde, že nemusíš nikomu nic vysvětlovat.
Ani sobě. Ani světu. Ani tomu, co tě opustilo.

Matice duše: žádná tabulka, jen jedenáctka

Tenhle příběh není o konkrétním datu narození.
Ale kdybys na tu ženu koukla očima čísel, vibruje v ní mistrovská 11.

Ne ta, co chce být vidět. Spíš ta, co vidí.
Citlivá na energie, nálady, pohyby vzduchu.
Duše, která pozná, že se něco mění, ještě dřív než ostatní začnou panikařit.

Jenže právě tahle jedenáctka někdy zapomíná,
že nemusí zachraňovat svět – stačí, když se uzemní a zachrání sebe.

A možná právě proto ji ta píseň zasáhla. Protože se konečně nemusí, ale může.
Nemusí vědět víc. Ani být víc. Ani se snažit být "někým".
Protože víc než tohle… není třeba.

A co že se to vlastně stalo?

Před pár lety měla pocit, že musí všechno.
Být skvělá máma, partnerka, dcera, kolegyně, záchranářka.
Ale najednou... vypnula. Ne agresivně. Jen jakoby duše řekla:
"A dost. Teď chvíli já."

Od té doby už nelítá. Nehoní nic, nikoho. Nehoní se ani za štěstím.
Jen tak... je. A čím dál víc v tom nachází smysl.

V jaké fázi života se nachází

Tahle duše vibruje z kruháče čísla 9 – integrace, uzavření, doznívání.
Ale protože životní číslo je 11, je tu zároveň napojení na hlubší proud, který sahá za hranice běžného vnímání.

Tohle není fáze "něco budovat".
Tohle je fáze ztišit se a vnímat, co zůstalo, když vše ostatní odpadlo.

"I was fun for a while...
Like a dream in the night...
Who can say where we're going…"

A co na to ta písnička?

Je to přesně ta hudba, co nezní hlasitě, ale přesto ji slyšíš až v kostech.
Popisuje krajinu duše, která už netrvá na odpovědích.
Která se nebojí nechat věci plynout.
Která pochopila, že moře se při přílivu taky nesnaží otočit.
Prostě jen je.

A ta jedenáctka to v sobě má zapsané.
Ale občas to zapomene, protože její druhé já (ta dvojka uvnitř)
je sentimentální, potřebuje sdílet, spojovat se, držet za ruku.
A když ruka není, přichází prázdno.

A přesto právě v tom prázdnu našla sílu.

Karta duše: NULA

Jo, vím. Nula zní jako nic.
Ale v tarotu je to blázen, začátek cesty, i konec, který nekončí.

Je to ticho po smršti, prázdno, které konečně dýchá.
A možná právě v tomhle okamžiku se znovu rodíš – jen beze spěchu a plánování.

A co z toho plyne?

Možná, že je v pořádku, když se na chvíli zastavíš.
Když nic netvoříš, nic nehledáš, nikomu nevysvětluješ, proč se ti chce brečet nebo smát.

Možná právě tehdy tvoje duše konečně zpívá.

A i když to není operní árie, ale jen tichý šepot,
víc než tohle... možná fakt není potřeba.

A co ty?

Máš písničku, která tě teď nenechá být?
Něco, co si pouštíš už třetí den a tváříš se, že "jen tak"?

Tak mi ji pošli. A přidej svoje datum narození.
V rámci série Písně naší duše... ti napíšu malý numerologický příběh.
Takový, co nekáže, ale šeptá.
Takový, co možná trochu otevře dveře, které sis dávno zavřela.

Cena? Symbolická. Aby si na to mohl sáhnout každý.
Protože i duše má někdy chuť na kafe. Nebo na koláč. 
Ale když budou... tak díky.

Písně naší duše...

Série čísel, písní, vzkazů a vnitřních krajin.
Bez škatulek. Bez výkladu budoucnosti.
Jen přítomnost. Rytmus. A trochu té lidské melancholie v krásném balení.