Jak se jedna jedenáctka přestala počítat a našla čtyřku

Seděla jsem v kavárně, usrkávala svoje espresso a hypnotizovala telefon. Už to zase začínalo. Další rande, další potenciální osudová láska, další numerologická katastrofa. Stačilo by jen mrknout na datum narození a bylo by mi jasné, jak to dopadne.

Ale já si řekla, že už to dělat nebudu.

Jsem životní jedenáctka. Vysokovibrační, intuitivní, věčně rozpolcená mezi genialitou a naprostým chaosem. Někdo říká, že jsme vizionáři, někdo, že jsme jen nepoučitelní romantici, co pořád věří v osudové spojení. A já? Já byla hlavně unavená.

Protože jsem celý život potkávala samé osmičky, jedničky a další jedenáctky. A upřímně? Bylo to jako žít na horské dráze bez možnosti vystoupit.

Osmičky: Můj osobní gladiátorský zápas

Vysoká energie, moc, kontrola. Charismatičtí a úspěšní muži, kteří mě fascinovali a zároveň drtili svou energií. Můj bývalý, byl klasická osmička. Šéfoval velké firmě, měl skříň plnou drahých obleků a naučil mě, že "mít pod kontrolou" znamená i rozhodovat za druhého, co si dá k obědu.

"Ty máš ráda těstoviny, tak jsem ti objednal hovězí s hříbky," oznámil mi na našem prvním rande s takovou samozřejmostí, že jsem ani nestihla protestovat.

Ne že bych těstoviny neměla ráda, ale ta jeho jistota mě děsila. A časem to šlo dál. "Nejezdi tam, je to nesmysl." – "Proč to řešíš? Já už jsem rozhodl." – "To je taková ženská logika, neřeš to."

Bylo to vášnivé, bylo to elektrizující, ale bylo to taky jako boxerský zápas, kde se mi nedařilo trefit zpátky. Osmičky prostě musí mít kontrolu.

Jedničky: Ego, ego, ego… a ještě jednou ego

Ti samostatní, vůdčí, draví muži, kteří měli pocit, že jejich mise na světě je něco velkého. A že já jsem tu jen proto, abych jim fandila.

Na prvním rande mi řekl: "Víš, já mám velký plány. Chci si koupit loď a obeplout svět. Ale potřebuju ženu, která to zvládne se mnou."

"A co když já si koupím loď a obepluju svět první?" nadhodila jsem s úsměvem.

Pobaveně se zasmál, ale bylo jasné, že si ani na vteřinu nepřipustil, že by to mohlo být obráceně. A tak se to táhlo celé měsíce – jeho sny, jeho vize, jeho cesta.

A moje?

Nikdo se nezeptal.

Další jedenáctky?: Zmatek na druhou

Samozřejmě, že jsem potkala i další jedenáctku. A to byla teprve jízda. Každý z nás měl svůj vnitřní chaos, každý měl hlavu plnou vizí, každý něco hledal. Hluboké rozhovory do tří do rána, filozofování o smyslu života, snění o společném podnikání, cestování a umění.

Jenže jsme byli jako dva blázni, co se snaží navigovat loď, ale nikdo z nás neměl mapu.

A tak to vždycky skončilo stejně – v nádherném, ale vyčerpávajícím zmatku vášní, emocí...

Když mi do cesty vstoupila čtyřka

A pak přišla "náhoda". Tedy, jak já říkám, vesmírná facka.

Bylo to v knihkupectví, kam jsem zaběhla koupit dárek pro kamarádku. Stála jsem u regálu s motivační literaturou, když mi nějaký muž vzal knihu přímo zpod ruky.

"Promiň, já si ji chtěl taky koupit," řekl klidným hlasem.

Podívala jsem se na něj. Nebyl to ten typický alfa samec, který by vás okouzlil na první pohled. Žádný drahý oblek, žádné sebestředné řeči. Měl obyčejné džíny, svetr a klidný pohled.

"Chceš si ji rozstříhnout napůl, nebo to vyřešíme jinak?" zavtipkovala jsem.

Usmál se. "Nebo ti ji prostě koupím jako dárek."

A tak začalo něco, co bych si nikdy nevybrala, kdybych se dívala jen na čísla.

Čtyřky jsou stabilní, praktické, rozumné. Nic pro vizionářskou, chaotickou jedenáctku, co pořád hledá něco velkého. Jenže tenhle muž mě nezačal dusit jako osmičky, nevychovával mě jako jedničky a nepřidával další zmatek jako jedenáctky.

Byl jiný.

Volal, když řekl, že zavolá. Držel slovo. Nepotřeboval nic dokazovat. A když jsem se jednou v noci zasekla v nekonečné filozofické debatě sama se sebou, jen se na mě podíval a řekl:

"Zkus o tom přemýšlet ráno. S čistou hlavou."

To bylo poprvé, kdy mi někdo nenabídl řešení, ale dal mi prostor, abych si ho našla sama.

A tak jsem si ho spočítala. Samozřejmě.

Čtyřka – stabilita, pevné základy, spolehlivost. Člověk, který dokáže vytvořit jistotu v nejistém světě.

A tehdy mi došlo něco zásadního.

Celý život jsem hledala vášeň, intenzitu a hluboké spojení, ale nikdy jsem si neuvědomila, že k tomu, aby něco skutečně fungovalo, potřebuju i pevnou půdu pod nohama.

Těch 50 odstínů šedi běžného života.

A tak jsme si na naše první společné výročí koupili tu knihu, co nás svedla dohromady. A já poprvé v životě pochopila, že někdy čísla nejsou o tom, co tě přitahuje.

Ale o tom, co tě nakonec podrží.