Jak jsem pekla anděla…

...na začátku byl telefonát...

Děláte to sklo? Chci anděla na pomník.

Uff, tak to tu ještě nebylo. V zahraničí se skleněné monumenty a plastiky na hřbitovech vyskytují, ale u nás jsem na nic takového zatím nenarazila.

Proč ne... vše je jednou poprvé...

Od návrhu po realizaci uběhla nějaká doba - co, jak, kdy, velikost, barevnost, motiv - představy a možnosti.

Tak jsem se pustila do díla...

nejprve volný nákres linií, následně řezání a skládání do vrstev

hotovo cca 8 vrstev skla a jdeme na "sypání"

skleněná frita má různé hrubosti a musí se dát pozor, kam padne, protože každé zrnko má svůj vlastní prostor a se sousedním zrnkem se jen sousedí, ale nesloučí - to znamená, že například modrá a žlutá frita se neslije v zelenou, ale hezky budou sousedit spolu modrá a žlutá...

Také záleží na množství - nezasypeme vše jako čerstvý sníh, ale postupně, když dáme málo - frita "uplave" ve skle a bude mdlá, v případě závěje všechno bude stejné a naše práce se skládáním a řezáním skla je zbytečná - takže jak známe "všeho s mírou" nebo Mírou? / i když nějaký by se občas šikl na výpomoc / dávat sklo do pece není jako koláč.

...a hurá do pece... 

tak nastavit teplotu na nějakých 850 stupňů a za dva dny pokud se "nepřipálí a nepřipeče" bude hotovo...

U skla je to někdy alchymie, očekávání a pak úžas, že to "nějak" dopadlo.

tak očistit, umýt a nachystat k "odletu"...